Odpovědnost za škodu při nedostatečném poučení o lékařském zákroku

V posuzované věci Nejvyšší soud judikoval, že protiprávním jednáním a tedy předpokladem odpovědnosti za škodu je, pokud je pacientovi proveden lékařský zákrok bez pacientova informovaného souhlasu, ale rovněž pokud je pacientem dán souhlas, který ovšem není informovaný.

Konstatoval, že při posouzení existence příčinné souvislosti mezi nedostatečným poučením a vznikem škody, je nutné především vyhodnotit, jakého poučení se pacientovi dostalo, popřípadě mělo dostat. Podle Nejvyššího soudu musí být poučené takové, aby i laik mohl a dokázal zvážit rizika zákroku a rozhodnout se, zda jej podstoupí či nikoli. Zdůraznil rovněž, že ani poučení o rizicích však není bezbřehé, protože rozličných rizik lze pro každý zákrok vyjmenovat v podstatě neomezené množství. Pak by ale v důsledku rozsáhlosti informovaného souhlasu došlo k potlačení jeho smyslu. Při úvaze o rozsahu poučení je tak třeba vycházet z kombinace pravděpodobnosti rizika určitého možného nepříznivého vývoje či nepříznivých následků zákroku a závažnosti takových následků pro celkový zdravotní stav pacienta. Čím závažnější budou nepříznivé následky v případě naplnění rizika, tím naléhavěji bude existovat povinnost o nich pacienta poučit.

Odpovědnost zdravotnického zařízení pak nastává jen tehdy, prokáže-li pacient, že při znalosti rozhodných skutečností (o nichž měl být poučen) bylo reálně pravděpodobné, že by se rozhodl jinak, tj. že zákrok nepodstoupí. V mnoha případech (zejména tam, kde neprovedení zákroku představuje větší riziko poškození zdraví než jeho neprovedení) totiž platí, že i kdyby pacient býval onu chybějící informaci před zákrokem měl, rozhodl by se zcela stejně, tedy že výkon podstoupí. Pak je ovšem spravedlivé, aby důsledky lege artis provedeného zákroku i riziko jeho případného nezdaru nesl sám. To je v souladu s tradiční zásadou, že poškozený nese následky náhody, která jej postihla.

V posuzované věci je proto z pohledu Nejvyššího soudu podstatné, zda žalobkyně byla poučena spíše než o možnosti porušení zvratných nervů, spíše o praktických následcích (dopadech) na její zdravotní stav a každodenní život (tj. v daném případě o změně hlasu a dušnosti), a o porovnání těchto následků s těmi, jež by nastaly, kdyby doporučovaný zákrok nepodstoupila. Tím by totiž došlo k naplnění výše popsaného smyslu informovaného souhlasu, totiž aby i laik byl z poučení schopen pochopit rizika a možné následky vyplývající z podrobení se lékařskému zákroku.

Text judikátu je k nalezení zde.

Lze uzavřít, že obsah zmíněného judikátu je v souladu s právní úpravou obsaženou v novém občanském zákoníku, který v případě zákroku na jiném člověku akcentuje nutnost mu srozumitelně vysvětlit povahu zákroku. Vysvětlení je považováno za řádné, pokud lze rozumně předpokládat, že druhá strana pochopila způsob a účel zákroku včetně očekávaných následků i možných nebezpečí pro své zdraví, jakož i to, zda přichází v úvahu případně i jiný postup. Pro souhlas k zásahu do tělesné integrity není s výjimkou případů, kdy dochází k oddělení části těla, která se již neobnoví, povinně stanovena písemná forma. Z hlediska případných sporů lze ovšem oběma stranám (pacient a lékař) písemnou formu jedině doporučit.